V Teplicích jsme s vámi už 15 let.

Vzpomeneš si, jak vypadal tvůj první den v práci?

Martin: Bohužel si jej nepamatuji. Můj nástup do barev AC byl trochu specifický. Pracoval jsem ve společnosti, kterou AC koupil. Tudíž nástup pro mě znamenal pouze podpis nové pracovní smlouvy, ale pracovní rytmus, kolegové i práce zůstala stejná. Za což jsem byl velice vděčný.

Petr: Byl to den, kdy jsme měli Mius - výjezdní akci do Brozan nad Ohří. Byla to pěkná akce, část lidí tam jela dokonce na kolech. Večer nám byla hromadně oznámena informace o prodeji firmy, hodně nás to překvapilo, většina lidí o této informaci nevěděla, ale byli jsme v očekávání nových příležitostí. Druhá vzpomínka je trochu smutnější. Postupně byly se zaměstnanci Mius prováděny pohovory a bohužel ne každému bylo umožněno pokračovat v týmu AC. Toto byl první střet s realitou "velké firmy".

Marcel: Pamatuji si ho celkem dobře. Do AC jsem přišel rovnou ze školy a pracovní zkušenosti v IT jsem neměl vlastně žádné. Začínal jsem jako servisní technik koncových zařízení. Můj šéf mi dal klíče od svého auta, do druhé ruky disk a řekl, ať zajedu k zákazníkovi vyměnit disk v serveru. Vyndáš starý, dáš tam nový, vyplníš protokol a za hodinu jsi zpět. Vrátil jsem se asi po 3 hodinách, pořád někomu volal, co a jak mám udělat, ale nakonec jsem to dal. Tenkrát jsem z toho byl hodně vykulenej.

Poděl se s námi o nejvtipnější historku za období tvého působení v AC?

Martin: Nevím, jestli je nejvtipnější, ale v každém případě si tuhle historiku pamatuji dodnes. Jakožto nový šéf týmu jsem měl dorazit na roční setkání všech členů divize, do které jsme byli začleněni. Bylo mi tehdy mým nadřízeným několikrát připomenuto, abych nepřijel pozdě, že pozdní příchody jsou sankcionovány peněžní pokutou do společného fondu. A co se nestalo, po cestě jsem se zastavil na snídani a v nejmenovaném fastfoodu zapomněl peněženku, pro kterou jsem se musel vrátit. Samozřejmě jsem přijel pozdě a jediný vstup do sálu, kde se akce konala byl přímo u podia. Takže můj pozdní příchod neutekl zrakům všech přítomných. Ten večer mě to stálo na baru hodně peněz, ale peněženku jsem naštěstí neztratil.

Petr: První divizním setkání v Hrotovicích pro nás bylo spoustou nových tváří. Stále jsme pracovali dost odděleně v Teplicích, nicméně jsem měl výhodu, jelikož jsem některé kolegy již znal z předchozích externích prací pro AC. Přesvědčil jsem kolegu Honzu Štěpánka, aby naše teplické spolupracovníky postupně představil ostatním v divizi. Byla to celkem zábava, snažit se zapamatovat si cca 60 nových jmen a tváří. Zvláště, když jsme v pozdějších večerních hodinách zkusili kontrolní opakovací kolo. Naštěstí si nikdo případné chyby ve jménech nebral osobně.

Marcel: Nejvtipnější historka asi není úplně publikovatelná ... 

Co máš na AUTOCONTu rád?

Martin: Stručně a jasně. Je to tým lidí, se kterými pracuji a s dalšími se v rámci firmy potkávám. Atmosféra, která díky pohodovým lidem vládne, vám dává chuť do práce. Víte, že se máte vždycky na koho obrátit a že vám rádi pomohou.

Petr: To že jsme velká firma je hodně znát na způsobu práce. Již to není taková "rodinná" firma, jako Mius. Ale jsem rád, že se pořádají společné akce, aby měli lidé nejen pracovní vazby. Sice již delší dobu nebylo divizní setkání, ale mě vyhovují menší společné akce. Rád vyrážím na akce týmu Jardy Mouky, které jsou pravým opakem života IT komunity.

Marcel: Nejvíc mě baví určitě lidi a ochota si navzájem pomáhat. Pokaždé, když jsem potřeboval s něčím pomoct, vždy se bylo na koho obrátit. Potkal jsem spoustu skvělých lidí, kteří mi pomohli posunout se vědomostně, ale i kariérně. Za to jsem hodně vděčný. Když se tedy člověk chce ve své kariéře někam posunout, v AC to jde. A ještě vám s tím okolí pomůže.

Co bys popřál kolegům v Teplicích?

Martin: Dalších minimálně 15 let v našich barvách. I když ... někteří už to budou mít na hraně s odchodem do důchodu.

Petr: Všem (nejen původním MIUS nebo teplickým kolegům) bych popřál hodně sil v náročné a stresové IT práci. Neměli by ale příliš omezovat soukromý život na úkor pracovního vytížení. 

Marcel: Popřál bych všem kolegům a nejen teplickým hodně zdraví i jejim blízkým. V dnešní době je to asi to nejdůležitější. Pak bych jim popřál taky, aby našli ten správný balanc mezi pracovním nasazením a rodinným životem.

Co bys vzkázal potencionálním zaměstnancům?

Martin: Jestli chcete pracovat v oboru IT a nejste ještě rozhodnuti v jakém konkrétním směru, tak AC je ta nejlepší volba. Díky širokému záběru společnosti se můžete seznámit se vším, co IT obnáší - od správy koncových zařízení až po implementace velkých informačních systémů, a tím si najít svoji vlastní cestu.

Marcel: Určitě to k nám pojďte zkusit! Máme tu mnoho zajímavých projektů a příležitostí, jak se vyřádit. Dneska už i na mezinárodní úrovni, což je podle mě super.