Na otočku do světa

Jeho hlavní oblastí je prodej a logistika a na této pozici vyzdvihuje zejména příležitost nakouknout do „zákulisí“ zákazníků z různorodých odvětví a výzvy, které s sebou každé takové prostředí nese. I přes blížící se výročí jste Ondru v minulém roce v brněnských kancelářích téměr nepotkali. Strávil totiž devět měsíců na cestách, z nich sedm pobýval na Novém Zélandu. S přítelkyní se nejdříve „rozcestovali“ po Evropě, absolvovali ferraty ve Slovinsku, Skotskou West Highland Way, Lago di Garda v Itálii a další, a v září odletěli na Nový Zéland. 

Jak se u tebe zrodil nápad vycestovat na tak dlouhou dobu? Věděl jsi, že ti AUTOCONT umožní vzít si volno? 
Mám dost známých, kteří na Zélandu byli. Navíc přítelkyně loňský rok dokončila školu, takže to byla ideální příležitost podívat se pořádně do světa. Jistý, že mi to AC povolí, jsem si ale nebyl. Na začátku roku jsem přišel za svým vedoucím (Jardou Kolářem) v rámci každoročního setkání, kde se bavíme, kam výhledově v následujícím roce směřovat, a zeptal jsem se ho, jestli si krom klasických 25 dnů nemůžu vzít dovolenou na dnů 250. Určitě to pro něj byl šok, ale jsou tady osvícení vedoucí, a tak jsme začali řešit, jakým způsobem by to šlo, až jsme se dostali k možnosti dlouhodobého neplaceného volna. Plán byl dojet stávající fiskální rok, vzít si neplacené volno a pak zase naskočit do fiskálu 2020. 

Co bylo cílem cesty na Nový Zéland a jak jste tam začínali? 
Hlavní cíl bylo procestovat oba ostrovy. Chtěli jsme si vydělat peníze na místě a za ně pak cestovat - mít vyrovnanou bilanci. Na Zélandu člověk potřebuje auto, protože stopování nebo MHD tam moc nefunguje a kvůli velkým vzdálenostem je auto nezbytnost. Sháněli jsme takové, ve kterém můžeme přespávat, vařit si, prostě žít „van life“. Na začátku sezóny přilétá mnoho mladých lidí, koupí auto a po roce jej zase prodávají. Funguje tam takový čilý trh s auty na různých facebookových skupinách nebo přímo na speciálních bazarech a tzv. „car fair“ událostech, kde se sjedou backpackeři (pozn. batůžkáři), dají za okýnko cedulku s cenou a prodávají.  

Jak se zhruba pohybuje cena aut a je něco, co musí splňovat? 
Obecně jej lze sehnat od 50 do 200 tis. Kč. Za plně obyvatelné, funkční auto to bývá okolo 100 tis. Kč. Důležité je, aby bylo „Self-Contained“ (pozn. v překladu soběstačné). To například znamená, že máš přenosný záchod a také že vodu, kterou používáš v kuchyňce, neliješ nikam do přírody. Díky této certifikaci můžeš stát na mnoha místech zadarmo. Tato místa jsme hledali přes speciální aplikaci, která na Zélandu skvěle funguje. 

Pořídili jste auto a bylo na řadě najít si práci. Měli jste něco předem vytipováno? 
Věděli jsme, že se už prací nechceme úplně sedřít (pozn. Ondra v minulosti sbíral ovoce ve Finsku), ale spíš mít místo, kde si sedneme se zaměstnavateli i s kolegy, ideálně moct pracovat na krátkodobější úvazek, třeba 3-4 týdny, a zároveň pobývat venku. Nejdříve jsme pracovali u zahradníka, který vysazoval původně novozélandské rostliny u příjezdových cest různých objektů. To je zajímavost Zélandu, protože zachování původní flóry je kontrolováno zákony. Dále jsme věděli o zélandské legendě jménem Jeff, který má organickou kiwi farmu a zaměstnává posledních 30 let hlavně Čechy, kteří si ho maximálně chválí. Při prvním setkání k nám na čtyřkolce přijel takový čiperný děda s českým „čau", který když v minulosti plánoval dovolenou, doletěl i do Brna, aby zde navštívil svými zaměstnanci vychvalovaný Špilberk. Teď už jsou Jeff a jeho žena starší a nemůžou po světě tolik cestovat, ale svým způsobem ale zařídili, že svět cestuje za nimi. 

U Jeffa jsme přes týden pracovali, o víkendech jezdili na výlety, na ryby nebo třeba surfovat. Odpracovaný čas si člověk hlídá sám a celý pracovní vztah stojí na vzájemné důvěře, při které se mu právě Češi osvědčili. Vazba s Českem je ještě silnější tím, že Jeffův tchán dostal na Zéland Škodovku. Dokonce mají sami pár veteránů a jeden speciálně vytvořený pro Zéland věnovali i do mladoboleslavského muzea.  

Jaký nejintenzivnější zážitek si z cesty odnášíš?
Když jsme se procházeli po severním cípu jižního ostrova Zélandu, narazili jsme na delfína uvízlého v písku v cca 30 cm vody. Začínal odliv, takže by se odtud už sám nedostal a byl by to pro něj konec. Spolu s dalšími turisty jsme zavolali rangery, kteří dojeli až za další 2 hodiny, protože po cestě narazili na další uvízlé delfíny. Do jejich příjezdu jsme ho svépomocí přenášeli cca 1 km dál do vody, ale jelikož byl zmatený, stále se vracel zpět na původní místo a zapichoval se do písku. Nakonec se nám jej podařilo dostat do míst, kde by už mohl plavat. Vzápětí dorazil ranger, který delfína v momentě, kdy se trochu uklidnil, „doprovodil“ dál do moře. Na tom stejném místě prý kdysi uvízlo kolem 100 velryb, ale tím, že je Zéland plný backpackerů, podařilo se sehnat skupinky lidí, které s jejich záchranou pomohly. 

A je naopak něco nepříjemného, co vás během cesty potkalo? 
Složitější byl odlet ze Zélandu v březnu tohoto roku, protože začala celá koronavirová situace. Rušily se letenky a některé státy, mezi nimi i Nový Zéland, uzavíraly hranice. A tak se stalo, že jsme odlétali poslední den, právě před jejich uzavřením. Letenky jsme zakoupili ve středu a už ve čtvrtek jsme zjistili, že jsou to úplně poslední letenky na spoj do Česka, kterým jsme se jako čeští občané měli možnost dostat zpět. Současně s námi cestoval i zpěvák Marek Ztracený. Alternativou by bylo na Zélandu zůstat, ale měl jsem své závazky v práci a navíc Zéland rušil zmiňované volné kempy, zakázal Airbnb a vnitrostátní cestování. 

Devět měsíců je dlouhá doba, po čem se vám nejvíce stýskalo? 
Hlavně po svíčkové 😀. Samozřejmě jsme se těšili na naše rodiny a já i do práce, kde mám super tým a zajímavou pracovní náplň. Bylo fajn si od toho chvíli odpočinout a zkusit se uživit jiným způsobem, ale už jsem se těšil na práci „hlavou“, kterou jsem si vybral tady. 

Co nového ses díky této cestě naučil a jak myslíš, že tě posunula? 
Naučili jsme se rychle adaptovat na nové prostředí. Přiletíš do cizí země, kde nikoho neznáš a musíš si zařídit bankovní účet, koupit auto, najít práci, zařídit bydlení. Bylo to i o efektivní organizaci svého času, kterého jsme na Zélandu měli najednou mnoho. Samozřejmě se člověk hodně rozmluví anglicky a zapracuje na poslechu. Kromě zážitků jsme získali spoustu kamarádů z celého světa a díky bydlení v autě si uvědomili, že je mnoho věcí, které k životu nepotřebujeme.  

Chtěli byste se na NZ jednou vrátit? Znovu pracovat nebo už jen cestovat? 
Rozhodně chtěli, ale už jen cestovat. Zéland je obrovský a má ještě mnoho míst, která jsme procestovat nestihli. Obecně plánujeme mít svou základnu tady v Česku a na pár týdnů v roce vycestovávat do světa. Aktuálně přemýšlíme nad Arménií, tak uvidíme, kdy zase zvedneme kotvy.