Dokážeme se připravit na všechny hrozby?

Čeho se vlastně skutečně bojíme? Spousta firem a organizací neuvažuje o svých datech jako o významné hodnotě, jako o něčem, co by si měly chránit před cizíma očima. „Nejsme Pentagon.“, „Nevyrábíme elixír života.“ nebo „Stejně ty informace musíme sami zveřejňovat.“, toto jsou citace, se kterými jsme se setkali a povídali si o hrozbách, kterým musí čelit jejich firmy. Případně můžeme uvést ještě velmi oblíbené „Koho by to asi tak zajímalo, vždyť to není nic tajného, na co by mu to bylo?“.

Ano takový pohled je zcela korektní a jen majitelé dat mohou správně vyhodnotit cenu dat a informací. Není nutné stále jako mantru opakovat „Om mani padme hum, šifrujte data, šifrujte data…“. Každá organizace si je vědoma, co je pro ni to nejdůležitější a často to je schopnost poskytovat službu (jak říkáme my bezpečáci) neboli mít jistotu, že budeme schopni přijímat nabídky, že budeme schopni vydávat faktury a zadávat výrobu a že výroba pojede atd. Nicméně i tato schopnost je dnes, kdy jsou naše procesy závislé na informačních technologiích, ohrožena všemi strašáky IT bezpečnosti. A tím největším strašákem by měl být náš vlastní uživatel. A mimochodem není pravda, že se s tím nic nedá dělat.